Výmarský ohař
u fen od 57 do 65 cm (ideální 59 - 63.cm)
u fen přibližně 25 - 35 kg
B) Dlouhosrsté - jemná, dlouhá krycí srst; s podsadou nebo bez ní: Hladká nebo lehce zvlněná. Srst je dlouhá 3 - 5 cm, na spodní straně krku, předhrudí a na břiše poněkud delší. Na ocase „vlajka".
Historie plemene: Výmarští ohaři patří k nejstarším německým plemenům krátkosrstých ohařů. Jisté snad je už jenom to, že původ nádherného robustního psa zajímavé stříbrošedé barvy je dosti nejasný. Tak jako u všech velmi starých plemen, nelze jeho předky spolehlivě vystopovat.
Existují přinejmenším dvě teorie:
1. Soudí se, že mezi předky výmarských ohařů jsou nověji krátkosrstý ohař, pointr, pravděpodobně modrá ulmská doga, přičemž však jejich původ sahá až k dnes již vyhynulému vodiči (Leithund). Vnější vzhled psa a tvar lebky ostatně zcela jasně ukazují na brakýřovité předky. Hovoří se i o černých barvářích sv. Huberta. Jejich dědictvím by byla i nejcennější lovecká vloha výmarských ohařů pro práci s nízkým nosem na stopě a ostrost.
2. Druhá verze předpokládá původ výmarských ohařů pouze z jediného předka, z výchozího typu hnědě zbarveného starého německého ohaře a změnu barvy vysvětluje náhlou mutací, utvrzenou potom selektivním chovem na tento stříbrošedý tón. Tato zajímavá barva nebyla v dějinách psích plemen pouze výsadou těchto ohařů. Šedá či stříbrošedá srst se vyskytovala i u čtyř plemen původních honičů ve Francii šestnáctého století. Šedé psy držel i princ Ruprecht Falcký, jak je dokumentováno na obraze od van Dycka z roku 1631.
