Kolik vápníku potřebuje pes?
Kolik vápníku potřebuje pes?
Potřeba vápníku, vitamínů,
základních živin i ostatních minerálií je odlišná. Závisí na věku psa, jeho
tělesné hmotnosti, jeho genetické či biochemické individualitě. Biochemickou individualitou se rozumí
jedinečné genetické založení konkrétního psa, projevující se kromě jiného
jeho jedinečnou nutriční potřebou vycházející z metabolických dějů, které
pobíhají v jeho organizmu.
Každý jedinec je jiný, a proto
také nároky na jeho krmení jsou odlišné. Biochemická individualita je příčinou
toho, že množství různých životně nezbytných látek, která potřebují
v potravě různí jednotlivci, mohou být odlišná. Co jednomu může vyhovovat,
u druhého tomu může být naopak. Nutriční
nároky psů jsou velmi různé v závislosti na jejich metabolismu a na
prostředí v němž žijí.
Kromě absolutního množství vápníku v potravě je pro výživu psa také důležité, jaké zdroje tohoto prvku jsou v krmivu obsaženy, jelikož různé sloučeniny mají různou vstřebatelnost.
O tom, kolik vápníku se skutečně vstřebá, do značné míry rozhoduje metabolismus konkrétního psa, zčásti ale i jiné okolnosti, např. kvalita použitého zdroje.
Velký význam pro využití vápníku konkrétním psem má také vzájemný poměr tohoto prvku a fosforu. Zatímco vstřebávání vápníku je přísně limitované, vstřebávání fosforu je lineárně úměrné příjmu potravou. Nezáleží na tom, že využitelnost zdrojů fosforu je nižší než využitelnost zdrojů vápníku, rozhodující je relativní nadbytek fosforu v krmivu (např. ve 100 g masa makrely je 5 mg vápníku a 239 mg fosforu nebo ve 100 g celých vajec je 187 mg vápníku a 800 mg fosforu atd.) Důležité je, aby poměr obou prvků vyhovoval potřebám psa, které jsou v každém věku odlišné. U mláďat velkých obřích plemen by měl poměr činit 1,8 - 2 : 1.
O tom, zda má psí jedinec dostatek vápníku a jeho strava je dostatečně vyvážená, vypovídá stavba jeho těla, ale hlavně stav končetin. Pokud jsou rovnoběžné a rovné, je vše v pořádku. Má-li například pes postoj pánevních končetin do X nebo vybočené tlapky hrudních končetin, je jasné, že nutriční nároky psa v krmivu nebyly uspokojeny, a proto musíme vápník doplňovat. Musí být podáván s přihlédnutím ke stavbě jeho těla, k případným pohybovým potížím psa, atd. Je-li nedostatek vápníku v potravě delší dobu, lze na psovi pozorovat nežádoucí postoj končetin a méně závažné nebo i závažnější pohybové potíže. Častěji se objevují také vývojové poruchy jako např. dysplazie kyčelního kloubu nebo dysplazie loketního kloubu. Tyto poruchy jdou do značné míry korigovat. Při skutečně plnohodnotné stravě se nežádoucí vlohy projeví buď v menší míře (nižším stupněm postižení), anebo vůbec ne.
Množství vápníku, které pes potřebuje, si můžeme poměrně přesně spočítat. Podle údajů, které jsou v odborné literatuře k dispozici, by měl mladý psí jedinec velkého plemene dostat za den přibližně 250 - 300 mg vápníku na 1 kg tělesné hmotnosti. V období výměny chrupu mléčného za trvalý to je asi přibližně 450 - 480 mg. Nejčastější využitelnost je v suchých kompletních krmivech. Obsah vápníku v suchých krmivech pro mladé rostoucí psy velkých a obřích plemen se u různých výrobců různí a pohybuje se od 0,8 % do 1,9 %. Tato krmiva jsou pokládána všeobecně za plnohodnotnou, kompletní a vyváženou stravu, v níž je vše, co pes potřebuje.
